Dopoledne 11.08.2020 se nám podařilo vstoupit do Norska přes provincii Vesterbotten ve Švédsku poblíž Mo Irany. Minulý týden norská vláda označila tuto provincii za zelenou zónu během koronavirové krize. Nyní tedy začíná dobrodružství v Norsku.
Pokračujeme rovně na sever – nyní již potřetí za polárním kruhem – až dorazíme do přístavu trajektů v Bodø. Máme opět štěstí a můžeme jet dalším trajektem 16.00 hodiny. Na 4 Hodiny jízdy jsme dorazili na Lofoty ! Jedeme pár kilometrů na nejjižnější cíp ostrova, zůstáváme tam první noc. Krátká prohlídka nás zavede do pěkné vesnice, všude jsou vidět velké stojany na sušení ryb a postavené na chůdách, červené dřevěné domy.
Dinosauři na Lofotech 
8Tlapky na Lofotech 
Pocit Karibiku na Lofotech
Druhý den je bohužel vše zataženo a šedivo, ale aspoň neprší. Krátce navštívíme hezké městečko Reine, pak jedeme po silnici (je zde pouze jedna hlavní ulice) na Fredvang. Odtud začíná pěkná túra (sousedé na parkovišti nám je doporučili) na horu. Z vrcholu je nádherný výhled na pláž Kvalvika – písečná pláž jako v Karibiku. Na 3 Po několika hodinách se vracíme k naší Henriette vyčerpaní, ale šťastní.
Druhý den je stále šedý, navíc je dobrý vítr. Pokračujeme do Rambergu na krásnou písečnou pláž. Tam si ale koupeme nohy jen v té křišťálově čisté, světle zelená a ledově studená voda. Kluci mají opravdu radost z jemného písku pod tlapkami a dovádějí jako blázni na osamělé pláži. Když se po hodině vracíme k našemu autu, jeden Nor nás na to upozorňuje, že psi by měli být drženi pouze na vodítku. Přátelsky na něj kývneme a rozhodneme se, že jsme to neslyšeli.
Na další cestě dojdeme k malé, velmi turistické místo Nusfjord. Je tady starý hokynář, stále to vypadá jako předtím 100 let. Pak objevíme skutečnou pekárnu (je to tady jako vyhrát v loterii !) a kupte si výborné skořicové rolky – o ceně 4,50 € velkoryse přehlížíme. O vesnici Viken (Je zde dílna na foukání skla a můžete sledovat výrobu vázy) přijíždíme do Ballstadu. Nakupujeme v Norsku poprvé a hned toho litujeme, Tím, že jsme nedoplnili své zásoby ve Švédsku, není o nic lepší. Plechovka piva stojí majestátně 2,80 € – pak se radši staneme antialkoholiky 🙂
Pořád prší, moje nálada postupně klesá ! Dnes jedeme nejprve do Stamsundu, udělat pár fotek a pokračovat v cestě. Nemůžu tomu uvěřit, ale ve skutečnosti je vidět velmi malý sluneční paprsek. To okamžitě zvedne náladu a Henriette jede sebevědomě po úzké pobřežní silnici. Krátce před naším cílem, Henningsværem, se táborníci hromadí – místo se zdá být turistickým magnetem. I přes nával nacházíme volné parkovací místo a sousedé se hned vracejí, vyfotit naši Henriettu. Na prohlídce města nacházíme opravdové obchody se suvenýry, otevřené kavárny a restaurace. Malé město má dokonce velké fotbalové hřiště – přesně zapadá mezi skály na malý ostrůvek.
V noci se bojíme, že jsme unešeni, tady tak silně bouří. Ale Henriette zůstává neoblomná, a tak další den jedeme cestou Kaiser Wilhelm podél Raftsundet do Digermulen. Trasa je úchvatně krásná, Bohužel vidíme jen hory zvedající se vpravo a vlevo částečně za závojem mlhy. Na konci cesty (výraz „ulice“ by byl přehnaný :)) najdeme nádherné písečné pláže.
Protože opravdu chceme vidět velryby, nyní jedeme na severní stranu Vesteralen do Hovdenu. Jsou zde i skvělé písečné pláže, aby si psi přišli na své. Najdeme místo uprostřed stojanů na sušenou rybu a doufáme, že žádné ryby nejsou zavěšeny přes noc. Celé místo páchne trochu drsně – a my si prostě nerozumíme, že tato sušená ryba by měla být taková lahůdka. Bohužel je stále šedá a mlha, abychom neviděli velrybu.
Protože jsme stále neviděli velrybu, rozhodujeme se, zarezervujte si velrybí safari. Řekl, dělal – zájezd je rezervován online. Jedeme tedy směrem k Andenes, s dešťovými přeháňkami, krátké sluneční paprsky a svěží vánek. U Bleiku najdeme skvělé parkovací místo přímo na pláži – úplně sám a široko daleko, žádné domy ani ulice – zatím nejlepší místo v Norsku. Frodo a Quappo činí pláž nebezpečnou a zaženou všechny racky a vrány – takže jsme tu opravdu sami.
Nejbližší je malý dešťový otvor a my se ho rozhodneme využít k výšlapu na Matind. Cesta jde strmě nahoru a tak se zapotíme. Nahoře, jsme odměněni skvělým výhledem. Nyní jsme si jisti, že Frodo a Quappo musí být také příbuzní kamzíků – způsob, jakým poskakují po kamenech nahoru a dolů ? V dálce už ale vidíme další stahující se dešťový mrak, takže nic jsme dole. Sestup je ještě náročnější než výstup, protože všechno je extrémně kluzké a mokré. Ale stíháme se vrátit do auta těsně před první kapkou deště – perfektně načasované !!!!
Těšíme se na další den jako blázen: probíhá velrybí safari. Prohlídku dělám ráno, Hans-Peter začíná znovu 17.00 hodiny, protože naši psi samozřejmě nemohou být na palubě lodi. Dokonce chodíme spát dříve, abych tam dorazil včas 9.00 Jsem na nádraží. Preventivně vynechávám snídani – nikdy nevíš, jak je na tom žaludek schopný plavby. Po prohlídce velrybího muzea s průvodcem a spoustě zajímavých informací o velrybě, konečně začíná prohlídka. Jedeme kolem s malou loďkou 2,5 Hodiny na moři a ani velryba v dohledu :(. Po půl hodině kapitán konečně křičí úlevou: Nalevo od naší lodi se skutečně objevil vorvaň – Kamery cvakají všude ve smyčce. Naše velryba se potápí 10 Opět minuty, kapitán včas zakřičí „Potápění“, a tak můžeme všichni vyfotografovat působivou ocasní ploutev. Na 10 Z mikrofonu zazněly minuty dalšího hovoru: další velryba na dohled ! Jsme šťastní a naprosto nadšení. Poté byla tato kopie také vyfotografována ze všech stran, otáčí náš člun a plujeme šťastně zpět do přístavu – jaký zážitek !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
OBRÁZEK DNE
Dnešek byl pro mě i pro psy velmi vzrušující! Dnes ráno jsme nechali naši paní na stanici pro velrybí safari a od té doby jsme tam vlastně byli 15.06.2020 poprvé odděleny. Psi byli ohromeni. Dlouhá procházka to vynahradila a tak jsme se bavili za skvělého počasí. Jeden 17.00 Pak přišel čas na mě. Jiný poskytovatel a jiný přístup, ale se stejným cílem……. Wale. Po krátké přednášce o velrybách jsme šli do skříně. Protože jsme s otevřenou rychlou lodí , jak je vidět na prvním obrázku, na cestě, je voda – a kombinézy s lucernami a záchranná vesta jsou povinné. Zametáme cca 50 kmH nad vlnami. Na 45 Minuty jsme vstoupili do oblasti, ve kterém ráno 3 Byly spatřeny velryby. Kapitán zastavil motor a podržel sonar ve vodě, sledovat velryby. Byly slyšet zvuky a on je pak následoval s několika korekcemi kurzu. Vysvětlil nám, že velryba taky 1000 Metry pod námi a že to bude chtít čas. A pak to vlastně přišlo. Pro mě to byl dlouho očekávaný sen, jednou vidět velrybu. A co bych měl říct…. bylo to velmi povznášející a jsem rád, něco takového zažít. Náš svět a příroda jsou působivé. Dnes už věřím, že tento obrázek patří mezi nejlepší 10 Fotky z našeho výletu přijdou.
Po tom všem vzrušení si musíme trochu odpočinout: Chleba peču v naší Omnii poprvé – na plynovém sporáku. a, co bychom měli říkat: chutná opravdu dobře ! Moje aplikace pro norské počasí (nejlepší aplikace vůbec) nevěstí nic dobrého: v dalších dnech bude jen pršet. Ale je tu paprsek naděje: v pondělí by mělo být slunce na severním mysu 17 Zdá se, že stupně. Znovu tedy měníme plán cesty a rozhodujeme se, abych se teď trochu protáhl. Po natankování plynu, Diesel, Voda a zásoby do Sortlandu, jezdíme kolem 350 km severně. Najdeme absolutní psí sen, nepoužívaný kemp v lese. Kožešinové nosy si hrají na schovávanou, Hledejte tyčinky a vykoupejte se ve vodopádu. Po práci je také pěkný oheň a pivo – Perfektní !
Jezdíme kolem i druhý den 400 km podél krásných fjordů, Sněžné hory a obrovské lesní oblasti. Cestou nacházíme první obchod se suvenýry ze semínek – To musím hned vidět. Na mém turné po severní čepici, které jsem předtím 40 let (!) s mojí kamarádkou Renate, máme téměř třetinu našeho cestovního rozpočtu na sobí kůže, Rozdávaly se norské svetry a další suvenýry. Obchod je ale velmi komerční, jsem trochu zklamaný. taky dobré, ušetřené peníze ! Večer nacházíme nocleh vedle fotbalového hřiště a poblíž velkého vodopádu. V noci nepřetržitě prší a druhý den ráno mi tečou boty plné vody, když vystupuji z auta – Kneippovy kúry mají být zdravé !
Juhu – Dnes jedeme na North Cape !!! Těšíme se na poslední úsek a počasí také vypadá docela dobře – máme super pěknou jízdu. Henriette ovládá všechny svahy a úzké uličky (díky dobrému řidiči) s létajícími barvami. Zkouším svou jízdu předtím 40 Roky k zapamatování – Něco se tam změnilo: silnice se mnohem zlepšila a všechny tunely jsou nyní osvětleny. Na mém prvním turné jsme málem zemřeli v tunelu: připadalo mi to nekonečné, bez osvětlení a bez chodníku – opravdu jsme se báli, už nikdy nevyjít !
Cestou konečně vidíme spoustu sobů a úplně na konci i orla mořského. Dorazil na mys, shledáváme 500 m před oficiálním parkovacím místem v divočině – zdarma !! Ještě dobíháme k obligátní ocelové kouli a fotíme. Děje se toho opravdu málo, na parkovišti stojí jen hrstka obytných vozů. Do hal se psy nesmíme – nemůžu nic udělat. Je tu však jeden spád: moje aplikace počasí mě zklamala: zítřejší počasí nechává hodně přání, slunce by mělo svítit až v úterý ?
V noci si připadáme jako na malé rybářské lodi – neustále bouří a my jsme energicky otřeseni. Ráno stojí kolem našeho auta v mlze sobi – Pejsci tak musí s Pippi ještě chvíli počkat. a 2 zjistěte, že počasí stejně není tak chmurné, zůstaňte v jejich jeskyni extra dlouho a předstírejte, že spí. Hans-Peter se o něco později odváží jít s chlapci ven, v určitém okamžiku bude bublina tlačit. Den pak strávíme pohodovým čtením, spát, Pijte kávu a čaj. V pozdním odpoledni si uděláme krátkou procházku do koule – a s nějakými poryvy musím být opravdu opatrný, abych se nenechal vyhodit. Quappo a Frodo také bojují s bouří North Cape Storm a jsou rádi, že se vrátí do auta. Po 2. za bouřlivé noci vyrážíme na zpáteční cestu. Na cestu dokonce vysvitlo sluníčko a my jsme rádi, abych konečně mohl zase normálně chodit. Chceme nechat psy běhat po pláži – hloupě tam teď stojí 2 Soby a hloupě se na nás dívej.
Večer stojíme u řeky, zahřej nás ohněm a já se zachumlám do své teplé super deky.
Už je zase čas, natankovat naší Henriettě: potřebujeme vodu, Plyn, Diesel a nějaké zásoby pro nás. Takže míříme do dalšího většího města: Vysoký ! Najdeme zde vše, co potřebujeme a na další dny jsme opět soběstační. Cítíme se na to, podniknout opět delší túru a zajet si proto na turistické parkoviště 15 km jižně od města. Stojíme uprostřed obrovské lesní plochy a je tu i nástěnka s návrhy výletů: jedná se však o zájezdy pro sněžný skútr – Nejsou zde žádné túry. A tak jen jdeme po malé silničce a každých pár metrů objevujeme pěkné malé i velké rekreační domky ukryté v lese. Neuvěřitelný, kolik jich tu je. Po pár kilometrech se rozhodujeme otočit, protože zřejmě není jiné cesty zpět. Na ústupu je na malém pruhu skutečný provoz a my jsme ohromeni, odkud najednou všechna vozidla přijíždějí ?
Čteme na internetu, že v Altě je zajímavý skanzen: tak jedeme zpět do pěkného města další den (Alta má krásnou polohu na konci fjordu) a navštívit muzeum. Jsou zde k objevování skalní rytiny / rytiny, mezi 3.000 – 7.000 let starý ! Je to opravdu zábavné, ten sob, Ryby, Objevte lodě a losy, že lidé vytesali do skály tak dávno. Po této cestě časem jedeme kousek na jih směrem na Kautokeino – odtud pocházejí Sámové.
Večer stojíme u krásného vodopádu a doufáme v to, jednou za čas vidět polární záři. A pak vlastně: nemůžeme tomu uvěřit, objevuje se proti 23.00 Hodiny zelený pruh na obloze ! Tak jsme viděli naši první polární záři !!!!! Z čirého úžasu už to nezvládneme, vyfotit tento pás – na fotce je to vidět jen velmi slabě (jak by to mělo správně vypadat, ukazuje další fotografii (ukradené z internetu) ). Pořád cvičíme !
Druhý den ráno vyrážíme do Kautokeina a navštěvujeme tam Juhlovy stříbrníky. Jedná se o velmi láskyplně navrženou galerii s neuvěřitelnou architekturou a výzdobou. Jsou tam krásné stříbrné šperky, Keramika, Sklo a jiné suvenýry. Ceny jsou však jako všude v Norsku velmi vysoké, velmi vysoko a tak se rozhodujeme, nic ke koupi. Cesta pokračuje do Karasjoku, krátce před městem najdeme značenou "Kulturminnet" – krásná turistická stezka krásným borovým lesem s několika zbytky Sámského života. Každopádně psi jsou placatí a tak zkoušíme štěstí, zda můžeme pokračovat v překračování hranice do Finska.
Hans-Peter si je jistý, že nás pustí dovnitř, Jsem k tomu spíše skeptický ? Ale zvládneme to a cesta pokračuje.
Náš závěr o Norsku: Norsko je absolutní špičkou z hlediska krajiny – a výlet tam lze všem jen doporučit. Na Lofotech nám to však přišlo hodně turistické, na cestě bylo strašně moc RV a bylo to náročné, najít pěkné parkovací místo. Ani počasí moc nehrálo, skoro každý den pršelo. Norský mechanik od MAN- Werkstatt nás již varoval: myslí tím, v Norsku existuje 9 Zimní měsíce a 3 Měsíce dešťů – ten muž měl pravdu :).
