Tak, Nyní jsme neplánovaně a nepřipraveni přistáli v Bosně a Hercegovině. S hrůzou si uvědomujeme, že internet už nefunguje – jsme mimo EU, karty mobilních telefonů zde neplatí – dobře tedy, Máme mapy a cestovní průvodce !!!!!
U Jezero Busko je pěkné parkoviště, obrovská nádrž s krásnými písečnými plážemi.
Po namáhavé procházce Splitem náš... 2 chlupatí kluci tu řádí – nádherný. Pár lidí je ještě tady s námi u jezera, Ale k večeru jdou všichni domů a my jsme sami. Noc je úžasně tichá, druhý den ráno vidíme další německý pár, dělat cvičení jógy na pláži. Frodo je trochu podrážděný, co by to mělo být, ale přijímá podivně zkroucené sousedy. Náš dnešní plán je, najít město Vakuf-Uskoplje, Bratranec Hans-Peterova dlouholetého zaměstnance Gorana zde provozuje restauraci. Trasa vede přes opravdu vysoký horský průsmyk (To jsme tady vůbec nečekali) a po nějakém hledání restauraci najdeme. Bohužel do restaurace mají psi vstup zakázán a místo není vhodné ani k přenocování. Ve vedlejší kavárně popíjíme lahodné cappuccino (za převedené 0,75 Cent !), mít WiFi a naplánovat si další trasu.
Unterwegs am Ramsko-Jezero
Jedeme kousek zpět, pak míříme do Sarajeva. Jen nemůžeme najít slušné místo k přespání, Nakonec skončíme v uzavřeném plážovém baru přímo na ulici – na jednu noc to můžeš přijmout.
Nocleh na cestě
Noc byla neuvěřitelně hlasitá, Ráno nás budí volání muezzina – vlastně jsme skončili v Orientu !!. Rychlá snídaně a vyrážíme do Sarajeva. Cestou si kupujeme bosenskou kartu do mobilu a vlastně máme zase plný internet !
Sarajevo je jedno “opravit” Velké město, se nachází uprostřed hor. Jezdíme po silnicích, jediný pro 3,5 t jsou povoleny a přijít na velké parkoviště. Odtud dojdeme do centra města za půl hodiny – Jde však strmě nahoru a dolů. Ocitáme se uprostřed orientálního bazaru – je to opravdu působivé. Naši psi jsou senzací jako všude jinde, spousta lidí je naprosto nadšená, jiní ze strachu zamrznou v solný sloup.
bazar Sarajewo 
Frodo je hotový 
Latinský most Sarajevo 
Dopravní špička 
do hlavního města 
Altstadt Bascarsija
Zpátky na parkovišti zjišťujeme, že už zase nemáme internet – Nechápeme to. Nyní tedy navigujeme pomocí nové aplikace IOverlander a najdeme místo, který by měl být poblíž. Vhodné pro 4 x 4 vozidla – tak jdeme tam. Zpočátku jsme opravdu šťastní, jak cesta vede do krásného údolí. Pak se cesta stává stále užší a kamenitá – srdce mi klesá a hladina adrenalinu stoupá. Vystupuji a jdu kousek dopředu – To vlastně ještě musíme udělat. Když dorazíme do cíle, čeká nás pohádkový panoramatický výhled, stojíme na malé náhorní plošině uprostřed ničeho.
Spali jsme jako špalky, Nyní se musíme vrátit do civilizace. Cesta zpět je díky bohu snazší, než se čekalo a pokračujeme směrem na Mostar. Protože bychom museli jet část trasy dvakrát, Hledejme na mapě jinou trasu. Navigační systém se prostě touto cestou nechce vydat, jsme podráždění. V určitém okamžiku to bude fungovat, Nápovědu však dostáváme od naší Erny: Trasa obsahuje nezpevněné úseky. Na mě, Nebude to tak zlé ?? Ale Erna měla pravdu: jezdíme kolem 30 Kilometry po polní cestě, velmi úzká ulice a musí přejít dřevěný most, který nevzbuzuje důvěru. Zadržuji dech, že k nám nikdo nechodí – jsme šťastní, prostě se s tím setkáváme 4 vozidel !!!
Krátce před Mostarem se vracíme na silnici, Pro dnešek jsme toho zažili dost. Míříme tedy do autokempu v Blagaji: velmi pěkný kemp se super přátelským provozovatelem, Ihned dostáváme welcome drink 2 podávané velké sklenice piva. Večer si zde můžeme dát i výborné jídlo za pár eur a dát si teplou sprchu.
naše ulice 
další cíl 
Pozdravy z domova
V Blagaji se nachází starý dervišský klášter z r 15. století, Samozřejmě se na to druhý den podíváme. Kolem 10 Kilometrů dále přijíždíme do Mostaru, další vrchol Bosny. Známý most charakterizuje obraz hezkého středověkého města, Samozřejmě je zde velký shon, turisté jsou venku v houfech. Moc se nám tu líbí, Nemohli jsme si představit, že to bude tak krásné. Trochu mi to připomíná Krämerbrücke v Erfurtu ??
Most v Mostaru 
Mostar 
Derwischkloster 
Lahodná ledová káva nám vrací náladu a pokračujeme na jih. Zde, opravdu uprostřed ničeho (místo se jmenuje Zavala a stále má 3 Rezident) Vedle pěkné restaurace a velké jeskyně je skvělé parkoviště. Hostinský je velmi šťastný, že se u něj zastavíme a koupíme nám nejprve skleničku jeho lahodné bylinkové grappy. Jídlo je velmi chutné a my padáme unavení do postele s plným žaludkem.
Doporučil nás milý hostitel, že bychom se měli druhý den ráno rozhodně podívat do jeskyní Vjetrenica. Řekl, dělal, Po snídani popadnu tlustou bundu a mířím do podzemí. Jeskyně je obrovská, samozřejmě docela chladno (11 Město) a taky pořádně větrno. Milý průvodce nám vše vysvětluje, že v této jeskyni bylo nalezeno nejvíce zvířecích fosilií na světě – nacházíme pouze jednoho malého jeskynního mloka.
Jeskyně Salamder 
Dorazil zpět do horního světa, pokračujeme směrem na Dubrovník – absolutní nutnost na tomto turné. Překročení hranice do Chorvatska je snadné a brzy se nám naskytne skvělý výhled na nádherně položenou oblast, staré město. Najít parkovací místo je poměrně obtížné, V malých uličkách není místo pro naši tlustou Henriettu. Nakonec najdeme v přístavu, co hledáme, a můžeme tam zaparkovat auto – za tučnou cenu 7,50 €/hod. Odtud se procházíme po starém městě 2 Kilometr, pak jsme uprostřed shonu. Staré centrum města je opravdu krásné, vše bylo krásně zrestaurováno a upraveno. Po procházce úzkým, Rozhodneme se jít strmými ulicemi, projít po městské hradbě. Ale u pokladny se rozhodneme proti tomuto plánu: vstupné na to stojí 30,– € (profesionální osoba), Na to jsme příliš lakomí. Raději si koupíme výbornou zmrzlinu a vystoupáte pár schodů, získat pohled shora. Na 3 Na pár hodin máme hotovo a jsme šťastní, uniknout všemu shonu.
máme žízeň 
Rád, znovu sedět v naší Henriettě, pokračujme k další hranici: Černá Hora. Přechod hranic je jako vždy bezproblémový, Už se stmívá a tak míříme na velké místo u moře v Herceg Novi kousek za hranicemi, kde můžeme strávit noc.
Druhý den (dnes je 11.09.) Začínám krátkým koupáním v Jadranu a rychlým nákupem v dalším obchodě. Henriette je připravena vyrazit a my pokračujeme do Boky Kotorské. Připadáme si jako v norském fjordu – jen s palmami na pláži a na 31 Město !!
Přinutím se navštívit středověké staré město Kotor 3 Muži také, je tu minimálně stejně krásně jako v Dubrovníku, jen mnohem menší. Město je láskyplně milováno místními obyvateli “Město koček” volal. Sametové tlapky se zde těší kultovnímu postavení a smí dělat cokoliv: V každém baru můžete vidět pár exemplářů dřímající na židlích.
Četl jsem cestou, že odtud vede velká hadovitá cesta do vysočiny – Hans-Peter se těší 🙂 Cesta je moc pěkná, velmi, velmi úzký a klikatí se na trase 8,3 kilometrů s 32 Vlásenka se ohýbá do hor. V první zatáčce k nám jde trenér – mé srdce klesá !! Hans-Peter musí jít kolem 200 m jet vzad, Další auta se již tlačí za námi, je to velmi vzrušující. Výhled na záliv je k smrti, za každou křivkou se stává ještě gigantičtější a působivější, je to prostě dechberoucí a už mi dochází superlativy. Samozřejmě přijíždí mnoho dalších vozidel, Tady jsou vyžadovány řidičské schopnosti mého manžela – on a Henriette to ovládají sebevědomě.
Hotovo ! 
neuvěřitelně krásné: pohled na Boku Kotorskou
Po tomto zážitku popojíždíme kousek dál, k hranici s Albánií. I zde jsou celníci bezproblémoví a přátelští, Kousek za hranicemi nacházíme klidné místo u Skadarského jezera, pěkné místo.
