Cestovní zpráva Chorvatsko

dnes, dopoledne 11.08 opouštíme Slovinsko a jedeme do Chorvatska. Slovinský celník je – jako vlastně všichni Slovinci – velmi milá a opět nadšená z Henriette. Chorvatský důstojník naopak nemění tvář a ovládá nás zcela bez emocí – a, To může být opravdu něco ?? Chceme jet rovnou do hlavního města Záhřebu, do té doby je jich jen pár 30 Kilometr. Okraje nejsou nijak zvlášť pěkné, zde stále můžete vidět dlouhou sovětskou éru. Ukazuje se také, že je to docela obtížné, najít parkovací místo pro naši Henriettu – především se zdá, že nefungují všechny parkovací automaty. Ptáme se sami sebe a konečně je místo ve škole – protože jsou teď prázdniny, můžeme tu stát ve stínu zdarma. Do centra se vydáváme pěšky – opravdu to není daleko. Ve skutečnosti je to tady docela hezké – katedrála je velmi působivá, vedle něj živé tržiště, barevný kostel sv. Marka a kamenná brána – To vše se nám moc líbí. Dnes je velmi horko, Procházka městem je pro psy každopádně vyčerpávající – a to v tomhle vedru – ale oni dva to dělají opravdu dobře.

Po namáhavé prohlídce hledáme pohodové parkovací místo u jezera Jarun. To je skvělý volný čas- a sportovního parku přímo u bran hl. Zde můžete za 10,– Noční vstup – lt. Podle vrátného zde smíme zůstat týden. Nejprve se v jezeře vydatně vykoupete, V plážové kavárně pak výborné pivo a hamburger. Všichni jsou spokojeni 🙂

Jeden den ve velkoměstě nám stačí, po kávě vyrážíme na sever. Turistika tu opravdu moc není, projíždíme velmi krásnou krajinou – zvlněné hory, krásné klikaté cesty a pěkné vesnice. Náš dnešní cíl: Hrad Trakoscan těsně před slovinskými hranicemi. Trakoscan vznikl v r 13. století postaveno, Svůj dnešní vzhled získal v 19. století. Na úpatí hradu je velmi velké jezero a krásný park. Kolem jezera vede krásná promenáda – podle vkusu obou našich pánů. Dnes je tedy opravdový psí den: běžet, plavat, čichat …..

Po rychlém Nescafe cesta pokračuje do kola 50 Kilometry od Varaždinu. Naše GPS má s touto zatáčkou nějak problémy a najednou končíme na hraniční kontrole: už jsme skoro zpátky ve Slovinsku. Dva důstojníci nás činí zdvořilými (ale velmi odhodlaný !!) k tomu pozorný, že zde nesmíme pokračovat a ptát se sami sebe, co přepravujeme v Henriette ?? Rádi byste viděli interiér, Ale pak se pro to v krátké době rozhodněte, že nás nechali řídit bez další kontroly. (pravděpodobně objevili, že my 2 Mít psy v autě !!).

Večer stojíme u Drávy (staří přátelé z Mariboru) a sdílejte toto pěkné místo s tisíci rybáři. Bohužel je zde v noci velmi hlučno, Auta jezdí celou noc a neustále slyšíme štěkot psů. Jak se ukazuje, zaparkovali jsme vedle druhého největšího útulku pro zvířata v Chorvatsku, tady jsou kolem 500 Psi ubytováni – hned je nám chudáků líto.

Po snídani jdeme ven, vidět městečko Varazdin. Jsme velmi mile překvapeni, obec má co nabídnout: nádherné staré město s památkově chráněnými vilami, jedna z nejstarších radnic v Evropě, mnoho kostelů, velkorysá sedadla, hodně shonu, spousta kreativních obchodů, pěkné restaurace a kavárny, dlážděné uličky a slavná pevnost Stari Grad. Pohodově se procházíme uličkami a užíváme si krásnou atmosféru.

Po procházce městem se všichni potřebujeme osvěžit: tady to dnes je (pátek, a 13.08) znovu kolo 32 Město. Díky naší aplikaci pro parkovací místa najdete odlehlé místo na Drávě, zde můžeme hojně plavat, opal se a ať se nám všem daří. Přichází jen pár přátelských rybářů, promluvíme spolu pár slov, vše je uvolněné. V Chorvatsku se to vlastně vůbec nesmí, volně stát s mobilním domem, ale v této osamělé oblasti to není vůbec problém.

Po osvěžujícím ranním koupání projíždíme kolem 100 Kilometry dále na břeh Sávy. Mezitím ještě musíme doplnit zásoby, V naší lednici je zející prázdnota. I tady je jeden skvělý, osamělé místo, stejně jako na jiných místech je venku jen pár rybářů.

Dnes je opravdu neskutečné horko – Na krátkém kousku písku až k vodě vás budou okamžitě pálit nohy – dokonce i Quappo vyje, když jde na krátkou vzdálenost do vody. Tady se dá jen vydržet, tím, že každou půlhodinu skočí do řeky a jinak se pokud možno vyhýbá jakémukoli dodatečnému pohybu. Odpoledne balíme věci a jedeme na další břeh řeky – tentokrát nová řeka: hrnek

Místo je krásné, ale jako všude i zde je háček: jsou tady brzdy – hlavně psí brzdy – po půl hodině vypadá náš bezpečnostní systém jako drobený dort !! Oba nám to řekli hned po večeři “Dobrou noc ” a zmizte do své psí jeskyně v autě. O něco déle si užíváme krásné hvězdné nebe, pak i my prcháme před škůdci.

Kupa má – na rozdíl od ostatních řek – opravdu silný proud, takže tady při plavání opravdu musíte něco dělat. Po ranním občerstvení se Henriette vydává dále na jih. Cestou projíždíme docela chudými vesnicemi, Zdá se, že čas se zde zastavil. My pamatujeme, že pečovatelka, který se v té době staral o mou matku, přišel odtud – už si to umíme představit !

Naše cesta nás vede přes město Karlovac a spontánně se rozhodujeme, abych se tady trochu zastavil. Karlovac leží na čtyřech řekách, jmenovitě na Kupě, Koruna (!!!!), Dobrá a Mreznica, proto je zde mnoho parků a četná koupaliště. Určitě zde bývalo velmi krásné staré město – ale velké části toho byly v “Válka o vlast” Těžce poškozen palbou srbského dělostřelectva – takže je zde stále co dělat.

Po tomto malém kulturním programu hledáme místo s přístupem k vodě – tentokrát najdeme malé jezírko, Den Sabljaki jezero, kde můžeme naši Henriettu perfektně zaparkovat. Cesta je tam docela úzká a dobrodružná (bereme s sebou opět pár větví :)), ale Hans-Peter zvládá cestu s lehkostí.

Na 33 Dnes v noci je ochlazení: prší a teplota stoupá, když vstáváte 17 Stupně klesly – spalo se nám úžasně. Den trávíme čtením, udělejte si dlouhou procházku podél jezera a večer si zahrajte hru v kostky.

Protože se nám to místo moc líbí, zůstaňme tu ještě jednu noc. Následující noc však není tak uvolněná: opuštěný pes štěká celé hodiny – čas od času se zdá, že sedí přímo před naším autem. Ráno (je středa, a 18.08.) jsme dost unavení, pomáhá pouze program aktivit: Ranní kolo se psy, Koupání v jezeře a snídaně – už jsme zase fit !! Opět svítí sluníčko a teploty stoupají k příjemným 25 Město – Perfektní !!

Takto to může pokračovat: pokračujeme směrem k pobřeží (mimochodem, dnes je 18.08.). Trasa vede nádhernou krajinou a my se nemůžeme nabažit lesů, Jezera a malé vesnice. Zastavujeme u jezera Bajer Jezero a pochodujeme velké kolo.

Moc se nám nelíbí místo, kde přenocujeme. Jedeme tedy ještě pár kilometrů a přicházíme na snové místo k pobytu přes hrbolatý úsek: máme nádherný výhled a poprvé na této cestě vidíme moře – prostě kouzelný. Je tu s námi pár dalších táborníků (většinou mladí lidé, kteří cestují autobusem VW), ale na této plošině je dost místa pro každého. Užíváme si kýčovitý západ slunce

Další den začíná stejně hezky, jako předešlý den skončil: máme skvělý výhled na naši další destinaci – ostrov Krk, slunce svítí z bezmračné oblohy a teploty stoupají k slávě 28 Město. Na ostrov se dostaneme přes velký a bezplatný most.

Zdá se, že se toho tady hodně děje, míří k nám obrovské množství mobilních domů a karavanů, Na Krk je s námi ale také spousta turistů. V obci Malinka je prý obchodník s plynem, plynových lahví – to je náš první cíl. Prodejce bez problémů najdeme, bohužel brána je zamčená a široko daleko není nikdo vidět. Za plot s ní přichází jen psí máma 6 Štěňata venku – jsou příliš mazliví.

V určitém okamžiku po oznamovacím tónu zazní na uvedené telefonní číslo chorvatské oznámení – jsme ve ztrátě. U brány s námi stojí manželský pár ze Švýcarska, mají stejný problém. rozhodujeme se, dokud 13.00 Počkejte ráno a uvařte si kávu. V určitém okamžiku máme skvělý nápad, napsat SMS – a ejhle, obratem dostaneme odpověď: šéf je uvnitř 20 Jsou tam minuty !! Pak vše půjde hladce a můžeme se pustit do dalšího projektu: domluvit si schůzku s veterinářem v Krku. Frodovi tu má odebírat krev, provést stanovení titru vztekliny podruhé. Hodnoty titru u našeho veterinárního lékaře v Německu byly příliš nízké. A bez tohoto stanovení titru už nesmíme vstoupit do EU ze třetí země, jako je Albánie- to by byla pěkná blbost !!!! Poté, co byl tento bod také úspěšně zpracován, pojďme hledat kemp. Tady na Krku si v sezóně netroufáme stát na volno, Zákazové značky jsou všude a my jsme četli, že policie rozdává vysoké pokuty. V samotné vesnici jsou místa velmi úzká a přeplněná, jedeme tedy pár kilometrů do Punatu do naturistického kempu. Máme v úmyslu to udělat při naší poslední návštěvě Chorvatska 4 Před lety a tehdy se nám to moc líbilo. Tehdy to však byla po sezóně, teď v srpnu je tady všechno přecpané. Strávíme zde pár dní, jelikož musíme počkat na laboratorní výsledek z krevního testu – takže pár dní absolutní lenosti je na denním pořádku.

pátek, a 20.08. Frodovi krev odebírá chorvatský veterinář – ten velký se trochu potrápí, protože lékař netrefil správně žílu – v praxi vytváříme násilnou krvavou lázeň. Po stresu se musíme všichni nejprve pořádně vzpamatovat: o víkendu je vyléčen, spal, Lidé se dívají a jsou tam i milí, nové kontakty. V horku si můžeme se psy zaběhat jen ráno a večer, jinak pánové leží letargicky pod Henriettou.

V úterý dostáváme zprávu od veterináře, že se musíme vrátit do praxe, odebrat další vzorek krve. žádám, proč to musí být: veterinář dal krev do špatné zkumavky, který byl kritizován laboratoří. Taky, opakujte stejný postup: taxíkem do Krku, Odběr krve a pak zpět do kempu. Teď tu budeme muset zůstat o pár dní déle – jsou opravdu horší místa na čekání 🙂

Naši psi se setkávají s podobně smýšlejícími lidmi: Frieda, moc hezká ridgebacka holka, náš Quappo je hned zamilovaný.

Tak, teď je 14 Dny se stávají, že jsme zůstali tady v kempu. !! V pátek, a 03.09. konečně jsme v kontaktu, že jsou tam laboratorní výsledky Frodova krevního testu !!! Okamžitě balíme věci, zajet k veterináři, k 3 vyzvednout orazítkovaný pas, Znovu natankovat a pak vyrazit z ostrova. Pokračujeme na jih podél krásného pobřeží. Náš navigační systém nás najednou nechá otočit směrem k horám – jsme zmatení, ale cesta se ukazuje jako velmi pěkná. Krátce před Gospicem nacházíme perfektní parkovací místo na řece Lika: psi mohou zase pořádně řádit, přeskočit, běhat a koupat se. Quappo vypadá jako divočák (voda je velmi kalná), ale všichni jsou šťastní. V noci slyšíme jen cvrkot cvrčků, jinak je úplně ticho. Druhý den ráno přijdou sousední psi (Věříme, to je Heinrich a Hilde), jsou zvědaví, jací kamarádi přišli.

Po vydatné snídani pokračujte do národního parku Krka. Ve Skradinu vidíme ceduli hned u vjezdu do vesnice “Parkování zdarma” – řekl, Hotovo, pěkně tam zaparkujeme Henriette. Sotva jsme vylezli z auta, přijde mladá dívka a chtěla by 80 Sbírejte kuny jako poplatky za parkování. Jsme zmatení a ptáme se: tam, bezplatné parkování je k dispozici pouze pro návštěvníky restaurace (žádnou restauraci tu nevidíme) ???

Naštěstí jsme v prázdninovém režimu a nemáme chuť diskutovat – navíc se jedná o absolutní turistickou atrakci Chorvatska – tak platíme poplatek. Procházíme se živým Skradinem a po několika dotazech nacházíme správnou cestu do parku. Po procházce kolem 4 Kilometrů se dostáváme k vodopádům. Jde se přes mosty, Dřevěné chodníky a štěrkové cesty přes smaragdovou zeleň, čistá voda – prostě idylické a krásné. Zpět se můžete vrátit lodí, ale rozhodujeme se, jen znovu projít cestu. Na 3,5 Hodiny, kdy přicházíme vyčerpaní, ale rádi se vracím k naší Henriettě. Pouze teď 8 Kilometry na další parkovací místo v Lozovaci – Dnes jsme si pivo těžce vydělali.

Je zde opravdu pěkný park pro obytné vozy, ideální na noc. Dobře odpočatí a fit pokračujeme v neděli do Splitu. Jako v každém velkém městě je cesta spíše vystřízlivění: ošklivé mrakodrapy, Autoservisy, Prodejci pneumatik, odpadky ………..

Díky naší aplikaci míříme za perfektním parkovacím místem blízko centra. Po krátké procházce dojdeme přímo k Diokleciánovu paláci – srdce Splitu. Tento palác postavil římský císař v r 4. Byl postaven v 19. století jako domov důchodců – není špatné, strávit svůj důchodový život.

Vyrobeno z tepla, Máme radost z mnoha dojmů a davů, abych mohl zase vyjet z města. Hledání pěkného ubytování je velmi obtížné a jedeme dál – až najednou stojíme na hranici s Bosnou. Tak dobrá, pojďme do další země 🙂